Kapitola se zabývá dílem ruského právního filosofa P. I.
Novgorodceva s důrazem na koncepty přirozeného práva, společenského ideálu, individualismu, liberalismu, právního státu a demokracie. Novgorodcevova interpretace uvedených konceptů je zasazena do širších souvislostí ruské i západní právní a politické filosofie.
Novgorodcevovo dílo je analyzováno s ohledem na transformaci ruské liberální doktríny od klasického liberalismu k liberálnímu socialismu. Práce odhaluje progresivní momenty autorova myšlení a naznačuje způsoby, jak je dále rozvíjet.
Jednotlivé aspekty jsou zkoumány prizmatem kritické teorie společnosti A. Honnetha.
To umožňuje uchopit látku v historické proměnlivosti a podmíněnosti při současném zachování normativního měřítka. Cílem textu není pouze posoudit přínos a aktuálnost Novgorodcevova díla, ale rovněž kriticky prozkoumat otázky relevantní z hlediska zvoleného tématu, především pak metafyzické předpoklady liberalismu a jeho meze ve vztahu k pojetí člověka, státu a práva.
Práce ukazuje, že ruský filosof sice nabídl reformulace starých konceptů, nedokázal však opustit liberální paradigma. Jeho texty proto nemohou posloužit pro překonání metafyzických předpokladů liberální demokracie.