Práce se zabývá tématem sebevraždy ve filosofii Arthura Schopenhauera. Po krátkém úvodu do Schopenhauerova filosofického systému je nejprve věnována pozornost otázce práva na sebevraždu, konkrétně důvodům, proč podle Schopenhauera nemůže být sebevražda považována za zločin, a proč na ni má každý člověk absolutní právo.
Poté si práce klade za cíl vysvětlit paradoxní povahu sebevraždy v Schopenhauerově filosofickém systému. Její paradoxní povaha spočívá v tom, že podle Schopenhauera není sebevražda popřením vůle k životu, nýbrž naopak silným přitakáním této vůli.
V rámci Schopenhauerova determinismu je sebevražda tedy jen dalším aktem Vůle a nikoliv svobodným činem. Skutečným vykoupením z utrpení života podle Schopenhauera není sebevražda, nýbrž potlačování vůle k životu skrze askezi.