Studie se zabývá výkladem umění francouzského malíře Paula Cézanna v myšlení Maurice Merleau-Pontyho v roce 1945. Výklad bývá většinou interpretován jako součást argumentace Merleau-Pontyho fenomenologie vnímání, avšak samotný způsob formulace významu Cézannova umění Merleau-Pontym bývá opomíjen.
Studie se snaží tento přehlížený aspekt Merleau-Pontyho uvažování propojit s uměleckohistorickou interpretací Cézannova díla ve třicátých letech 20. století, a to spojením Merleau-Pontyho argumentace s interpretací Cézannovy tvorby, kterou rozvinul vídeňský historik umění Fritz Novotny.