Když se společná zkušenost stává historií. Vybrané příklady výstavní prezentace nejnovějších dějin v bývalé Jugoslávii a Polsku
Abstrakt
Proces muzealizace minulosti se ze své podstaty opírá o princip selekce, kdy kurátor arbitrárně rozhoduje, která část kulturního dědictví (chápaná jak v rovině konkrétních artefaktů, tak i obecných témat) si zaslouží být zpracována pro účely jejího uchování pro budoucí generace a případné výstavní prezentace. Onen proces se zároveň vždycky odehrává v jistém napětí mezi odborným pohledem a očekáváními společnosti.
Je to tím viditelnější v případě témat ze soudobých dějin, jejichž muzejní prezentace je nevyhnutelně konfrontována s osobní pamětí návštěvníků, jejich sentimenty a resentimenty, a mnohdy i aktuální politickou situací, která významně ovlivňuje perspektivu, ze které je tato nedávná minulost nahlížena. Příspěvek se zaměří na analýzu vybraných příkladů muzejní prezentace nejnovějších dějin.
Na konkrétních stálých expozicích a krátkodobých výstavách v bývalé Jugoslávii a Polsku budeme sledovat, jakou roli v procesu muzealizace soudobých dějin hraje práce s osobní pamětí návštěvníka, jak se odráží v konstrukci jednotlivých libret a jaké komunikační prostředky jsou pro tento účel muzejními institucemi využívány.