Abstrakt
V posledních letech se setkáváme s požadavky vrcholového sportu, aby diagnostika byla úkolově specifická, tedy v co možná nejvyšší míře shodná s pohybovým projevem dané specializace. Funkční spiroergometrické vyšetření při úkolově specifické diagnostice (pádlování na rychlostní kanoi) je porovnáváno se standardně a dlouhodobě využívanou klikovou ergometrií horních končetin a pádlován ím na kanoistickém trenažéru.
Cílem studie bylo zjistit vztahy a rozdíly mezi jednotlivými zátěžovými protokoly. Zjištěné vztahy i rozdíly potvrzují nenapodobitelnost vysoce specifického zatížení jízdy na kánoi z fyziologického hlediska.
Vrcholovým závodníkům lze zátěžový protokol spiroergometrického vyšetření při jízdě na kánoi doporučit v tréninkovém procesu při procesní i stavové diagnostice. Přesná znalost fyziologických hodnot při specifickém typu zatížení může vést ke zkvalitnění tréninkového procesu, vzestupu trénovanosti i výkonnosti.