Abstrakt
Ekvivalence měření je nutným předpokladem pro smysluplné srovnávání sociálních jevů mezi zeměmi. V současnosti rozlišujeme tři základní úrovně této ekvivalence měření: konfigurální, metrickou a skalární.
K dosažení nejvyšší úrovně plné skalární ekvivalence mezi mnoha skupinami nicméně dochází v praxi pouze velmi zřídka. V posledních letech vznikají nové přístupy založené na moderní Bayesovské statistice, které upřednostňují testování tzv. "přibližné" (approximate) ekvivalence, která nepožaduje dosáhnout nejvyšší úrovně tzv. "přesné" (exact) ekvivalence, ale stále splňuje základní podmínky ke smysluplné komparaci jevů.
Záměrem tohoto článku je aplikovat tento nový statistický přístup a porovnat jeho výsledky s tradiční metodou MGCFA používanou pro testování "exact" ekvivalence. Zaměřovat se budeme na téma subjektivního blahobytu, jehož adekvátní a srovnatelné měření je velmi diskutováno, neboť je často založeno na porovnávání průměru jednoduché otázky na štěstí a životní spokojenost, což zcela odporuje sofistikovanému využívání baterií výroků, které umožňují odhalit náhodné a nenáhodné chyby při měření daných položek.
Cílem tohoto článku je poukázat na skutečnost, že měření subjektivního blahobytu pomocí jedné otázky není metodologicky správné, a že pro jeho měření by mělo být využíváno vícepoložkového měření. Analýza bude provedena na datech z mezinárodního šetření ISSP z roku 2011 a 2017, která obsahují otázky na životní spokojenost a její různé aspekty.