Abstrakt
Indiánský hobbysmus (euroindiánství) lze vnímat jako specifickou formu obecného zájmu o domorodé kultury Severní Ameriky, který má v České republice stejně jako ve zbytku Evropy dlouhou tradici. Nejviditelnějším projevem, který charakterizuje indiánské hobby, je výroba replik dobového oblečení a vybavení, které hobbysté následně užívají při aktivitách spojených s prvky oživené historie a reenactmentu.
Právě tento projev indiánského hobby je v odborné literatuře často zavrhován jako nevhodná kulturní apropriace (Feest 1989, Deloria 1998, Zantop 2002). Kritiku tohoto fenoménu lze shrnout zhruba do tří hlavních bodů: 1) Hobbysté se zajímají pouze o indiánskou minulost a tím propagují a udržují obraz "zmizelého indiána"; 2) Hobbysté přistupují k domorodým obyvatelům skrze stereotypy, které svým jednáním nadále reprodukují; 3) Hobbysmus je neetický, neautentický a povrchní a ve skutečnosti je pouhým pokračováním neokoloniálních praktik.
Ve svém příspěvku si na základě analýzy jednotlivých bodů této kritiky kladu otázku, nakolik je koncept apropriace vhodným nástrojem pro efektivní popis a porozumění diskutovanému fenoménu. Nakolik umožňuje rozkrýt procesy fungování indiánského hobbysmu a nakolik naopak zakrývá jeho podstatu.
Příspěvek vychází z etnografického výzkumu mezi českými euroindiány, který je realizován v rámci doktorského projektu s názvem Čeští indiáni - konceptualizace euroindiánství v diachronní perspektivě.