Abstrakt
Článek si klade za cíl přiblížit možnosti praktického využití teorie ochranného účelu normy v českém soukromém právu, které s sebou přinesla jeho novelizace zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále "obč. zák."). Jak článek ilustruje na judikatuře Nejvyššího a Ústavního soudu, teorie ochranného účelu se uplatní nejen v hypotézách ustanovení § 2904 obč. zák. a § 2910 věty druhé obč. zák., které na ní explicitně odkazují, ale i jako podmínka odpovědnosti podle ustanovení § 2910 věty prvé obč. zák. při porušení ochranné normy, a dále i při ověřování právní kauzality při (možném) porušení ochranné normy, neboť tato teorie umožňuje objektivně vymezit okruh chráněných statků a oprávněných poškozených již v okamžiku porušení právní povinnosti, a lze jí tak považovat i za významný příspěvek k právní jistotě jednajících.