Studie analyzuje okolnosti uvedení Šúdrakova Hliněného vozíčku (Mrččhakatikam) ve svérázné adaptaci Emila Pohla na jevišti Národního divadla v roce 1893. Zasazuje českou adaptaci i její recepci do širšího rámce interpretace staroindického dramatu (reprezentovaného např.
Kálidásovou Šakuntalou) na evropských scénách. Studie představuje komplementární doplněk ke kritické edici scénáře české úpravy Pohlova textu.