Abstrakt
Na základě čtyřletého výzkumu praktikování ájurvédy, se ve svém příspěvku věnuji tomu, jaká je povaha těl, která v rámci zkoumaného procesu vznikají. Ájurvédou bývá obvykle označovaný systém zacházení s tělem, zdravím a jeho narušeními, který se vyvinul na území indického subkontinentu a který dnes bývá ve vztahu k dominantnímu medicínskému diskurzu řazen do skupiny tradičních (popř. alternativních) medicín. Výzkum jsem nicméně realizovala v České republice prostřednictvím etnografie výuky, studia a individuálního osvojování si ájurvédy v rámci škol pro budoucí ájurvédské praktikující i domácího prostředí některých těchto studentů, mých spolužáků.
Sledovala jsem, jak je ve školách v rámci výuky i mimo ni ustavován ájurvédský diskurz dobrého života jako paralela k jiným, v českém prostředí již usazeným rámcům správného života ke zdraví a spokojenosti. Ájurvédský diskurz vytváří svět jiné povahy. Svět, ve kterém jsou lidé se svými těly jen součástmi ekosystému, stejně zranitelní i odolní ve vztahu ke změnám počasí, jako jakékoli jiné organismy.
Tento diskurz se prostřednictvím poznávání ájurvédy a ájurvédou 26stává spoluúčastníkem ustavování těl a subjektivit praktikujících. Na základě propojení uvažování o těle jako o produktu diskurzu a jako o zkušenosti diskutuji ne/možnosti a ne/schopnosti rekonfigurujících se těl a subjektivit těchto lidí.
Tento proces „přestavování“ rozděluji do třech, vzájemně propojených proudů: poznávání, ustavování jiné morality a každodennosti.