Dělnické kořeny a aktivita v dělnickém hnutí byly součástí životní dráhy mnohých komunistických politiků, kteří se dostali k moci po druhé světové válce. Právě tato část životopisů vůdců byla také mnohdy obzvláště zdůrazňována coby součást sebeprezentace státní moci - jakožto prvek, který měl oficiálnímu obrazu jednotlivých lídrů dodávat autenticitu, a tím posilovat symbolickou legitimitu socialistických diktatur.
V podmínkách ritualizace výkonu moci a kultů osobností se dělnický původ velmi často stával prostředkem svérázné mytizace biografií vůdců. Příspěvek se zaměří na tematizace dělnické minulosti Josipa Broze Tita v populárních zpracováních jeho životopisu vzniklých v socialistické Jugoslávii a určených široké veřejnosti.
Na konkrétních příkladech chceme sledovat způsob prezentace Titových dělnických kořenů a roli tohoto motivu v utváření a upevňování kanonického obrazu života jugoslávského prezidenta. Cílem je přispět k odpovědi na to, jak otázka dělnické minulosti fungovala v sémiotickém systému jugoslávské komunistické kultury a jakým způsobem přispívala k mytizaci osobnosti Tita.