V knize Po konci umění, která vznikla na základě přednášek pronesených v rámci prestižního cyklu na počest A. W.
Mellona, se americký filozof Arthur C. Danto vrátil k jedné z nejprovokativnějších tezí, které pronesl, totiž, že umění dospělo ke konci.
Konec umění v jeho pojetí neznamená, že se umění přestalo vytvářet, ale že v 60. letech 20. století opustilo tradiční, na pokroku založené dějiny. Pokud tomu tak je, vyvstává otázka jak jinak než v pojmech tradičního narativu o současném umění přemýšlet.
Kniha Po konci umění představuje v určitém smyslu odpověď: uvažuje o úloze muzea, roli estetiky, nutnosti změnit charakter kritiky, a především o svobodě, kterou pluralismus umění přinesl.