Abstrakt
Pakliže účastníci řízení učiní určitou skutečnost nespornou, znamená to pro soudce zpravidla úlevu. Benefity shodných tvrzení účastníků ohledně rozhodných skutečností jsou zřejmé - soudu se do jisté míry "usnadní" práce, neboť v rozsahu shodných tvrzení odpadá nutnost podrobit dotčené skutečnosti dokazování.
S tím je spojen další přínosný aspekt, kterým je pozitivní vliv na rychlost řízení. Není-li potřeba určité skutečnosti dokazovat, z hlediska zásady hospodárnosti řízení těží z takového postupu obě strany sporu i samotný soud.
Zdánlivě bezproblémový institut však může soudní praxi potrápit, zejména nemůže-li být návod snadno nalezen v procesním předpise. Na problematiku shodných tvrzení stran a nesporných skutečností se odborná veřejnost příliš často nezaměřuje.
Tím samozřejmě není řečeno, že by se jednalo o téma záměrně opomíjené. V soudní praxi patrně shodná tvrzení stran zpravidla nezpůsobují větší problémy a naopak umožňují plynulý posun v rámci zjišťování skutkového stavu.
Přesto však s daným tématem souvisí některé praktické otázky, na které odborná veřejnost ani soudní praxe doposud nenalezla jednotná stanoviska a které mohou způsobit a také způsobují nejednotnost v procesním postupu soudů. Může to mít zásadní vliv na samotný průběh řízení a předvídatelnost postupu soudu pro účastníky řízení.
Uplatnění shodných tvrzení není vždy šablonovité, a proto i jejich význam a vliv na průběh řízení může být v závislosti na konkrétním případu větší či menší. Větší proměnou by shodná tvrzení účastníků řízení měla projít po přijetí nového civilního řádu soudního.
I proto je nabíledni, že je více než vhodné si tento zdánlivě bezproblémový institut připomenout.