Stupnice tónu a oscilace mozkových vln: O interakci hráce neurofeedback her s EEG zvukovou zpetnou vazbou
Abstrakt
EEG neurofeedback je často konceptualizován jako hotová a zavedená forma terapie, mnoho okolností celého procesu bývá považováno za předem jasné a bližší výzkumný zájem jim tak není ve většině studií věnován. Do této skupiny proměnných se řadí i prožitky a přístup samotného hráče EEG neurofeedback her.
Tento druh informace přístupný skrze zprostředkovanou introspektivní zkušenost hráče se šíří a předává především ústně v rámci EEG neurofeedback praxe mezi terapeuty, klienty a dalšími aktéry. Vědecká diskuze se zde limituje na několik málo studií.
Náš výzkum proto míří přímo do této poměrně komplexní oblasti. Našim cílem je prožitky a herní techniky zmapovat v sérii kontrolovaných studií.
V rozhovorech s hráči zvukových EEG neurofeedback her (n=27) jsme identifikovali několik způsobů přístupu k ovládání čtyř jednotlivých her, které jsme vytvořili pro účely naší studie. Hráči se lišili v míře vnímané reaktivity hry na změny ve vlastním introspektivním prožitku i ve výběru a tvorbě jednotlivých způsobů, jak s hrou interagovat.
Přes značné interindividuální rozdíly hráči směřovali k využití dvou skupin technik k ovládání dvou (samotnými hráči identifikovaných) skupin her - her které vyžadovaly uvolnění a her, které vyžadovali aktivaci. Hráči se dále navzájem lišili ve způsobu vnímání zvukové zpětné vazby.
Zvukovým hrám byla hráči věnována různá míra pozornosti v odlišné podobě, od naprostého fokusu na zvukovou zpětnou vazbu jako na prvek, co přímo ovlivňuji, přes vnímání zvukové linky jako nosiče informace o mém stavu, kterému věnuji částečnou pozornost, až po konceptualizaci zpětné vazby jako čehosi, co je nepřesné, nedůležité, či mě v samotném úkolu - ovlivňování vlastního stavu určitým směrem - v důsledku může rušit.