Abstract
Předměty používané v minulosti jsou autentickým otiskem lidské činnosti. Z toho titulu asi není pochyb o tom, že jim ve výuce historie náleží své místo.
Jakým předmětům však vyhrazujeme tento prostor? Jak je vybíráme a co mají našim studentům předávat? Lze je postavit do centra zájmu nebo jsou natrvalo odsouzeny k podpůrné roli ilustrace? Pro zodpovězení těchto otázek je klíčové ohledávat vztahy mezi prameny textového charakteru, didaktickými cíli a vybranými předměty. V praktické rovině se zaměříme na didaktickou práci s takovými typy objektů, jako jsou sochy rudoarmějců, památky dělnického hnutí nebo předměty spojenými s rodišti komunistických funkcionářů.
Cílem bude představit možnosti, jak ze zajímavosti na okraji výkladu udělat ústřední téma badatelské výuky moderních dějin.