Abstrakt
V tomto příspěvku budu nahlížet téma centra a periferie optikou vztahu filozofie umění a estetiky, jak o nich uvažoval americký filozof Arthur C. Danto.
Mým cílem bude demonstrovat nejen, jak se estetika z periferie Dantova odborného zájmu dostávala do jeho centra, ale také že byla součástí Dantových myšlenek již dříve, ačkoli si toho sám autor nebyl zcela vědom. V první části textu se budu věnovat Dantovým explicitně formulovaným názorům na problém estetického postoje, ve druhé části jeho přístupu k ontologii umění.
Třetí část usiluje o reflexi Dantových myšlenek o modulaci představených v knize Zneužití krásy. V závěrečném oddílu textu zohledním dodatečně formulovanou definiční podmínku "bdělých snů" a také a především Dantovy úvahy o rétorické dimenzi umění naznačené již v Transfiguraci běžného.
Právě tyto myšlenky lze podle mého názoru interpretovat jako předznamenání revize definice a zároveň jako doklad přítomnosti estetické dimenze v Dantově filozofii umění.