Abstract
V románovém i esejistickém díle Patricka Chamoiseaua (Chronique des sept misères, Solibo Magnifique, Texaco, L'esclave vieil homme et le molosse, Biblique des derniers gestes, Les neufs consciences du Malfini) se kromě výše uvedeného (métissage des langues, mélange des genres) objevují i zcela nové literární pojmy, jež jsou z velké části meditací nad kategoriemi martinického filosofa Édouarda Glissanta, např. imaginárno, vypravěč-polyglot, neprůhlednost (imaginaire, narrateur polyglotte, opacité). Originalita francouzského literárního jazyka Patricka Chamoiseaua vyrůstá z blízkosti kreolštiny s francouzštinou, ale i z literárních zkušeností s prolínáním žánrů kreolské lidové slovesnosti (hrdinské pohádky, přísloví, zádušní řeč) s tradičními prozaickými žánry (román, novela, esej).
Glissant tento estetický výsledek označuje v rámci Poetiky vztahu (Poétique de la Relation) za literární jazyk "sismického slova" ((( parole éclatée }}), zatímco Ralph Ludwig zůstává u "slova noci" ((( parole de la nuit }}). Podobné rysy originality francouzského literárního jazyka vykazují nejen dvě autorky z Guadeloupu Gisèle Pineau a Sylviane Telchid, ale i Raphaël Confiant z Martiniku a Ernest Pépin z Guadeloupu.
Komparativním přístupem uvnitř této francouzštinou ohraničené literatury chceme poukazát na inovativní koncepci literárního jazyka a osobitost současné frankofonní literatury Karibiku na základě konkrétních příkladů z textů vydaných v roce 1994 (Gallimard) Ludwigovy sbírky novel a esejů zmíněných autorů a autorek pod názvem Zapisovat slova noci. Nová antilská literatura (Écrire la parole de nuit.
La nouvelle littérature antillaise, česky dosud nevydáno).