Cílem textu je ukázat možnosti a limity komparace anglosaské a kontinentální právní kultury. V práci je objasňován obsah principu komparability.
Dále je pojednáno o rozdílných historických základech obou systémů a je zdůrazněna role historie pro makrokomparativní právní analýzu. Vyzdvižena je také úloha obecné filosofie v typizaci právních kultur.
Aktuální dialog mezi současnou analytickou a kontinentální filosofií je promítnut do zkoumání typického způsobu právního myšlení ve sledovaných právních kulturách. Vychází se tedy z aplikace prvků obecné kultury na kulturu právního systému.
Možnosti takové aplikace jsou demonstrovány v analýze způsobu výkladu normativních právních aktů v obou kulturách. Analyzovány jsou rovněž podobnosti a odlišnosti metodologie interpretace práva v diachronní perspektivě.
Je dokládáno, že historicky vzniklé odlišnosti mezi anglosaskou a kontinentální právní kulturou se týkají nejen práva soukromého, ale též práva veřejného, neboť vycházejí z obecnější myšlenkové základny typické pro každou kulturu. Metodologicky je práce postavena na sociologické a historické podobě komparace.