V důsledku brexitu posilují snahy o federalističtější uspořádání EU. Případné institucionální změny však musí být prováděny s respektem k zúčastněným právním kulturám, jinak hrozí snížení koherence EU.
Přes konvergenci právních řádů v EU dosud nebyla vytvořena společná evropská právní kultura. Je tedy vhodné provést komparaci právních kultur v EU a identifikovat charakteristické prvky.
Rozlišování dřívějších právních okruhů či rodin již v současné době nemá oporu v realitě. Dceřiné právní řády tak již nemohou být zastoupeny mateřskými právními řády.
Za správný ovšem nelze považovat ani ad hoc přístup, kdy jsou právní řády systematizovány vždy podle řešení, která v konkrétním případě nabízejí. Úprava jednotlivého právního institutu nemůže poskytnout obraz celé právní kultury. Právní kultura je odrazem obecné kultury a zahrnuje v sobě též sociologické, historické a ekonomické aspekty.
Ty musí být rovněž předmětem komparace. Pokud by tyto aspekty nebyly prozkoumány dříve, než dojde k institucionální změně EU, otevře se prostor pro odstředivé tendence.