Abstrakt
Tématem článku je kvalitativní analýza publikovaných právních předpisů přijatých v České republice v souvislosti s pandemií Covid-19. Bylo ukázáno, že počty opatření přijatých vládou a ministerstvem zdravotnictví nemají v posledních letech obdoby.
Tyto předpisy mají krátkou legisvakanční lhůtu. Z ostatních předpisů vyhlášených ve Sbírce zákonů obsahovala téměř polovina klíčová slova spojená s pandemií.
Došlo také ke značnému nárůstu vyhlášených předpisů ve srovnání s obdobím 2018-2019. Tyto předpisy mají také v průměru kratší legisvakanční lhůtu v porovnání s předpisy, které předmětná klíčová slova neobsahují.
V článku je také prezentována hypotéza, že produkce nových norem je formou přizpůsobení se právního řádu svému okolí, a to na základě systémové teorie práva. Poukazuji také na to, že nadbytečné a chaotické změny předpisů mohly vést ke snížení efektivity práva v důsledku snížení důvěry v právo jako takové.