Abstrakt
Je minulost tím, co znovu ožívá – nebo nikdy nikam nezmizela? Je možné se z jejích pout vůbec někdy vysvobodit? Časovost, v níž žijeme, nelze jednoduše omezit na hodnotu na hodinkách. Lineární čas zanechává stopy, objekty minulosti – umělecká díla, jenž svou materialitou vyjevují minulost, která nikdy nikam nezmizela.
Historické objekty se času posmívají, oni se mu totiž na rozdíl od člověka dokázaly vzepřít, a v muzeu dokonce získaly téměř nesmrtelnost. Jsou to anachronismy provokující chronologii.
Anachronismy fresek v klášteře San Marco ve Florencii, či na plátně Albrechta Altdorfera se vysmívají datu svého vzniku, náleží totiž mnohačetným časovostem. Ve svém příspěvku se tak budu zabývat tím, jak je možné uvažovat o dějinách v imperfektu.