Práce se zabývá otázkou, zda má stát právo, v rámci předcházení vzniku a šíření infekčních nemocí, vynucovat na občanech účast na povinném očkování, resp. v jakých případech má jednotlivec, včetně osob mu svěřených do péče, právo takovou povinnost odmítnout. Autor analyzuje judikaturu ESLP, SDEU a Ústavního soudu ČR, zejména z pozic, jak se tyto instituce vypořádávají s problematikou očkování, jako zása- hu do základních práv jedince a jak se staví k nejčastějším argumentům jeho odpůrců.
Autor zasazuje současný vývoj rovněž do celoevropského kontextu a popisuje, jak na něj reagují orgány EU.