Charles Explorer logo
🇨🇿

Okupace Západního břehu a Golan z hlediska diskurzu (de)sekuritizace

Publikace na Filozofická fakulta |
2021

Abstrakt

Konferenční příspěvek se zamýšlí nad způsobem, jakým izraelské elity odůvodňují pokračující okupaci území obsazených izraelskou armádou v roce 1967. Nedostatečná strategická hloubka Státu Izrael, stejně jako neblahé zkušenosti s arabskými sousedy, kteří židovský stát od jeho založení v roce 1948 několikrát vojensky napadli, přispěly v izraelském vojensko-politickém establishmentu nejpozději po jomkipurské válce ke zformování konsenzu o vytvoření "uhájitelných hranic", jež území Izraele rozšířily daleko za linii vytyčenou příměřím z roku 1949.

Bezpečnostní prostředí v oblasti Blízkého východu nicméně od poloviny 70. let prošlo značnou proměnou. Izrael postupně uzavřel mírové dohody s Egyptem, což dle některých pozorovatelů napříště značně omezilo možnosti konvenčního útoku ze strany arabských států, s Jordánem, v zájmu narovnání vztahů se Sýrií byl na přelomu milénia dokonce ochoten v rámci výměny "území za mír" stáhnout své jednotky z Golanských výšin.

Mimoto Izrael v současnosti normalizuje vztahy s dalšími arabskými státy, navzdory neexistenci oficiálních diplomatických styků udržuje pravidelný kontakt s libanonskou armádou a pokračuje v bezpečnostní spolupráci s Palestinskou samosprávou, což pro změnu snižuje riziko projekce teroristických útoků z okupovaného Západního břehu dovnitř Izraele. Důmyslný zpravodajský aparát a vyspělé vojenské technologie pak zvyšují schopnost izraelských ozbrojených sil efektivně čelit většině současných hrozeb.

Prezentovaný paper, vycházeje z teorie sekuritizace Kodaňské školy bezpečnostních studií, ukazuje, že izraelská přítomnost za tzv. zelenou linií již v současnosti není obhajitelná poukazem na zajištění sebezáchovy Izraele a nedostatečnou strategickou hloubku jeho území. Dochází tak k úspěšné sekuritizaci neexistující hrozby, což na jedné straně potvrzuje platnost teoretických postulátů Kodaňské školy, na straně druhé je však výzkumník motivován identifikovat reálné zdroje ospravedlnění pokračující okupace.

Jedním z nich by mohl být metafyzický narativ návratu Židů do země zaslíbené, který zároveň staví hráz kýženému desekuritizačnímu diskurzu.