Biologicky cílená léčba u nemalobuněčného karcinomu plic aneb "máme vždy vyšetřené mutace a PD-L1?" - kazuistika
Abstrakt
Metastazující či lokálně pokročilý nemalobuněčný karcinom plic (non-small cell lung cancer, NSCLC) má obecně velmi špatnou prognózu. Pětileté přežití ve stadiu IV se pohybuje v řádu jednotek procent (méně než 5 %).
Nádory plic s přítomnými řídicími mutacemi jsou "jiné" nádory, s odlišným chováním a prognózou. Léčba by měla být zahajována vždy se znalostí mutačního statusu a exprese ligandu programované buněčné smrti 1 (programmed cell death-ligand 1, PD-L1).
Exprese PD-L1 by měla být v době diagnózy patologem stanovena reflexně u všech NSCLC a mutace EGFR, ALK, ROS reflexně u neskvamózních NSCLC. Článek předkládá kazuistiku nemocného, kde opomenutí tohoto vyšetření může vést k chybné volbě léčebného schématu, minimálně však k prodlení zahájení léčby. Článek dále rozebírá možnosti biologicky cílené léčby u jednotlivých typů řídicích mutací u karcinomu plic - EFGR, ALK, ROS, BRAF, KRAS atd.