Výuka mateřského jazyka a žáci se SVP představuje aktuální téma současné oborové didaktiky češtiny i inkluzivní pedagogické praxe. Příspěvek pojmenovává příčiny neúspěchu jazykové edukace některých skupin žáků s SVP a představuje možné způsoby jejich řešení.
Na pozadí této analýzy objasňuje východiska pro nutnou změnu v pojetí výuky českého jazyka od formálně-poznávacího modelu výuky češtiny ke komunikačně pojatému vyučování. Komunikačně orientované učební prostředí představuje základní předpoklad pro funkční inkluzivní jazykovou edukaci; toto tvrzení je argumentováno na konkrétních praktických příkladech verifikovaných ve vyučovací praxi.