Abstrakt
V příspěvku se obsahově zaměřujeme na výuku žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, jejichž jazyková edukace je realizována v běžných třídách. Nejprve analyzujeme způsoby, jimiž učitelé v praxi naplňují principy individualizace v hodinách českého jazyka.
Následně konkretizujeme negativní dopady nesprávných způsobů individualizace se zřetelem k integrovaným žákům se speciálními vzdělávacími potřebami a objasňujeme možné příčiny. V závěru předkládáme způsob řešení problematických míst jazykové edukace žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v podobě tzv. konstruktivistické diferenciaci učení, jejímž prostřednictvím chceme nejenom tyto žáky vzdělávat s respektem k jejich potřebám, možnostem a v přirozené návaznosti na jejich stávající znalosti a dovednosti.