Text se zabývá soudními disenty, a to především z hlediska jejich dopadu na legitimitu soudních rozhodnutí. Úvodem se text zaměřuje na pojmové vymezení a snaží se o stručné představení zahraniční i české právní úpravy. Spolu s tím již text předkládá některá dilemata pojící se s disenty.
Jde nejen o sporné dopady disentů na legitimitu či kvalitu rozhodnutí. Zároveň se ukazuje, že bez bližšího zkoumání toho, co je předmětem disentů, jak prakticky vznikají nebo jaká je jejich jazyková forma, nelze učinit podložený závěr o tom, zda disenty patří do české právní kultury.
Nejvýznamnějšími pasážemi textu jsou tedy ty, ve kterých jsou obecná východiska a argumenty, pojící se s disenty, porovnávány s praxí odlišných stanovisek na Ústavním soudě ČR. Text usiluje o demystifikaci některých argumentů spojených s disenty, resp. se je snaží konfrontovat s realitou, a průběžně tak dospívat k tomu, jaké podmínky jsou vhodné pro zavádění disentů a jaké nároky je nutné na jejich procesní úpravu klást.