Abstrakt
Studie ověřuje hypotézu, že fonetické redukce ve spontánní interakci přispívají k interpretačním vodítkům, která napomáhají přiřadit různé významy zdánlivě jednotnému gramatickému vzorci. Zaměřujeme se na dvě varianty samostatně stojících vět uvozených 'jestli', z nichž každá je spojena se specifickým evidenciálním významem, jak jsou doloženy v korpusu konverzační češtiny (Ortofon): nejistota mluvčího o pravdivosti dané propozice vs. jistota mluvčího, že propozice je neplatná.
Prost řednictvím analýzy skutečně realizovaných fonetických rysů příslušných slov (jestli; nevím) zjišťujeme míru slovní redukce, kterou doplňujeme aktuálním počtem segmentů a slabik. Analýza odráží vztah mezi mírou redukce a funkčním rozdělením: vysoce redukované případy signalizují nejistotu mluvčího, zatímco nízká redukovanost signalizuje negativní jistotu.
Tato zjištění evokují i širší metodologické a teoretické důsledky, včetně otázky adekvátních, mnohovrstevnatých modelů reprezentace spontánní mluvené řeči.