Abstrakt
Příspěvek se věnuje výkonu práva na obhajobu z pohledu dvou konkrétních subjektů - České televize a Českého rozhlasu, které jako média veřejné služby poskytují veřejnou službu v oblasti televizního a rozhlasového vysílání. Z hlediska zákonné úpravy mají tyto subjekty stejná práva a povinnosti jako kterákoli jiná právnická osoba, vůči které je vedeno trestní řízení.
Nicméně ve výkonu práva na obhajobu jsou limitovány vlastními kodexy, tj. souborem pravidel, které předkládají jejich rady ke schválení Poslanecké sněmovně. Kodexy však dle zákonné úpravy mají stanovit pouze zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního a rozhlasového vysílání a jakkoli se nemají týkat soudních či správních řízení, ve kterých tyto subjekty vystupují.
Paradoxně by tak v důsledku vlastní iniciativy mohlo dojít k omezení ústavně zaručeného práva na obhajobu těchto subjektů, což nelze považovat za srozumitelné ani legitimní.