Výkonová motivace představuje jeden z klíčových psychologických faktorů determinujících cíle, které si studující vysokých škol kladou, a tím i jejich úspěch ve studiu. V předkládané dotazníkové studii vycházíme ze současných koncepcí výkonové motivace, především z modelu očekávání a hodnoty.
Na tomto teoretickém základě předpokládáme, že 1) studující VŠ je možno klasifikovat do různých motivačních typů na základě proměnných souvisejících s očekáváním úspěchu, vnímanou hodnotou výkonu a používanými seberegulačními strategiemi a 2) jejich příslušnost k různým typům výkonové motivace souvisí s různým výkonovým chováním. Celkem 158 studentů pedagogických oborů vyplnilo dotazníkovou baterii zahrnující vybrané škály Dotazníku motivace k výkonu (LMI) a Test úrovně aspirace jako indikátor tendence klást si výkonové cíle a vyrovnávat se s neúspěchem.
Získané výsledky LMI škál jsme z pracovali prostřednictvím k-means klastrové analýz y, která ukázala čtyři klastry studujících: Motivovaný typ (38 % participantů), Typ bez důvěry (21 %), Typ bez zájmu (29 %) a Spontánní typ (12 %). Motivovaný typ vykazoval nejvyšší hodnoty ve většině zahrnutých škál výkonové motivace a nejvyšší úroveň aspirace.
Typ bez důvěry se projevoval nízkou úrovní v dimenzích očekávání úspěchu a střední úrovní aspirace. Spontánní typ byl charakteristický nízkou úrovní seberegulace, Typ bez zájmu nízkou vnímanou hodnotou výkonu a oba typy souvisely s nejnižší aspirační úrovní.
Tyto výsledky naznačují, že zvláště nízká úroveň seberegulace (Spontánní typ) a nízká vnímaná hodnota výkonu (Typ bez zájmu) může představovat překážku při stanovování přiměřeně obtížných cílů a zvládání neúspěchu a tím ohrožovat studijní úspěšnost studujících, kteří se vyznačují korespondujícími motivačními profily.