Cílem studie bylo zhodnotit růst dolní čelisti u ortodontických pacientů v období po maximálním růstovém spurtu. Materiál: Do studie bylo zahrnuto 493 ortodontických pacientů (219 mužů, 274 žen ve věku 16-29 let, průměrný věk 18,95 let) s různými sagitálními vztahy čelistí stanovenými podle úhlu ANB.
Do studie byli vybráni pacienti, u kterých byly zhotoveny 2 kefalometrické snímky v čase T1 a v čase T2 s minimálním odstupem 6 měsíců. Metodika: Na kefalometrických snímcích byly v čase T1 a T2 zaznamenány hodnoty 5 lineárních a 2 úhlových parametrů definovaných na dolní čelisti.
Z průměrných ročních změn těchto měření byla sestava růstová křivka pro jednotlivé parametry a byla posuzována z hlediska pohlaví a skeletálních tříd. Výsledky: přírůstky na dolní čelisti byly na začátku sledovaného období patrné u obou pohlaví.
U mužů byly přírůstky větší než u žen. U žen se ve věku 21-23 let objevilo opětné zrychlení růstu, následně již nebyl růst prokazatelný.
Goniový úhel se zmenšovat, úhel beta zvětšoval, dolní čelist tak celkově vykazovala tendenci k mírné růstové anteriorotaci. Nebyly pozorovány odlišnosti v růstu dolní čelisti při rozdělení pacientů do jednotlivých skeletálních tříd.
Výjimkou byly změny v úhlových parametrech u žen (p < 0,05). Závěr: I po 16. roce věku dochází k prokazatelným růstovým změnám na dolní čelisti.
Tuto skutečnost je třeba zohlednit při načasování kompenzační i dekompenzační léčby ortodontických anomálií či zavedení dentálních implantátů.