Evropská unie od počátku 21. století prochází vlnou širokospektrálních krizí. Krize Eurozóny, jejíž důsledky ekonomika EU a integrační proces jako takový pociťuje dodnes, následující tzv. migrační krize s dopady na integrační dynamiku, britské referendum o Brexitu a pandemická krize, která zpomalení integrace může změnit.
Odpovídá tento vývoj konceptu chaosu či se jedná o přílet černé labutě? Jaké bezpečnostní výzvy tyto krize přinesly? Zranitelnost makroekonomickou, geoekonomickou, polarizaci členských států, pokles unijní jednoty a návrat k národním zájmům. Ale také přehodnocení soběstačnosti ve strategických zónách, otázky strategické autonomie v oblasti kritické infrastruktury.
Naplňování strategické autonomie si pravděpodobně vyžádá posun k většinovému hlasování v rámci EU. Krize posledních let vedly ke zvýšení geopolitického akcentu EU, ale také k omezení demokracie a transparentnosti demokratických systémů.