Abstrakt
Point-of-care testy (POCT) napomáhají zrychlení a zefektivnění diagnostického procesu u akutních potíží, managementu chronických onemocnění i racionalizaci preskripce. Zastoupení vybraných, dobrovolně používaných metod v Česku vztahujeme k jejich rozmístění v městských a venkovských ordinacích praktických lékařů.
V našem výzkumu byla použita data největší zdravotní pojišťovny v Česku za rok 2016, která má dlouhodobě smlouvu s téměř všemi praktickými l ékaři. Ke stanovení typu praxí jsme použili vlastní model prostorového rozdělení, který se snaží aplikovat principy členění regionů dle typologie OECD pro podmínky primární péče v Česku.
International normalised ratio (INR) coby nejrozšířenější nepovinný test byl nasmlouván u 53,1 % všech praxí, nejrozšířenější test v akutní péči, C-reaktivní protein (CRP), u 50,9 %. Současně jsme u obou prokázali pouze 90 % využívání.
Souběh INR a CRP testů nasmlouvalo 42,7 % praxí, alespoň jeden z nich 61,3 %. Historicky nejmladší test, glykovaný hemoglobin, byl nasmlouván u 14,8 % praxí. Žádný z uvedených testů nemělo nasmlouvaný 38,6 % a žádný z nich nevykazovalo 43,4 % praxí.
Nejčastěji zastoupené nepovinné point-of-care testy má v Česku nasmlouvané zhruba polovina praktických lékařů. Z hlediska typologie území jsme prokázali rozdíly zejména ve skutečném využívání testů, přičemž podíl vykazujících praxí roste směrem na periferii.