Cíl: Obsahem článku jsou výsledky výzkumného šetření. Cílem výzkumného šetření bylo zjistit, jaký vliv má intenzivní kombinovaná terapie za využití ergoterapeutických a psychoterapeutických prvků na kognitivní výkon a emoční stav osob trpících demencí u Alzheimerovy nemoci s pozdním nástupem.
Výzkumný soubor byl vybrán ze zařízení poskytujícího sociální služby v Ústeckém kraji. Soubor a metodika: Výzkumné šetření bylo realizováno u N = 48 (100 %) probandů, při zastoupení N = 34 (72,9 %) žen ve věkovém rozmezí 66,1-71,0 roku a N = 13 (27,1 %) mužů ve věkovém rozmezí 67,170,2 roku se stanovenou diagnózou demence u Alzheimerovy nemoci s pozdním nástupem (dle MKN-10; F00.1).
Mimo zmiňované relevantní znaky jsme dle analýzy lékařské dokumentace u daných probandů zaznamenali poruchy emotivity. Posledním rozhodujícím relevantním znakem byla také aktivní účast na aktivitách daného zařízení.
Probandi výzkumného souboru byli náhodným výběrem rozděleni do skupiny experimentální a kontrolní. U obou skupin byla pravidelná terapie poskytována daným zařízením.
Experimentální skupina měla navýšený počet intenzivních terapií po dobu 2 měsíců (8 týdnů) 5x týdně po dobu cca 50 minut. Intervence probíhala individuální či skupinovou terapií.
Na intervenci se podílely pomocné vědecké síly, které v daný čas vykonávaly pravidelnou praxi. Vstupní a výstupní testování bylo zajištěno využitím standardizovaných testů.
Pro šetření kognitivního výkonu byl využit MMSE (krátký test kognitivních funkcí) a pro emoční stav byla aplikována BDI-II (Beckova sebeposuzovací škála depresivity pro dospělé). Výsledky: Zjištěné výsledky (na hladině významnosti a = 0,05) prokazují, že sledovaná experimentální skupina dosahovala mírně lepších výsledků ve sledovaném období v komparaci se skupinou kontrolní, a to v oblasti kognitivního výkonu.
V případě afektivity pak byly výsledky po dvouměsíčním sledování u obou skupin téměř neměnné. V tomto případě se nám nepovedlo prokázat vliv krátkodobé intenzivní rehabilitace.