Abstrakt
Cílem příspěvku je představit sdílení profesních zkušeností mezi učiteli a ukázat jeho úlohu v rámci profesního rozvoje. Výzkumy ukazují, že sdílení posiluje (sebe)reflexi vyučujících a prohlubuje pozitivní kolegiální vztahy a spolupráci v učitelských sborech.
Zároveň však k němu existují určité bariéry a negativní postoje. Článek představuje výsledky výzkumu, který proběhl v českém prostředí. Jeho záměrem bylo zjistit, jaké zkušenosti mají čeští vyučující s profesním skupinovým sdílením a jaké výhody a nevýhody u něj vnímají.
Metody: Výzkum probíhal formou on-line dotazníkového šetření mezi vyučujícími regionálního školství. Dotazník obsahoval 20 položek. Žádost o vyplnění byla rozeslána na všechny školy registrované v rejstříku škol.
Dotazník kompletně vyplnilo 2 377 osob. Následná analýza zahrnovala deskriptivní statistiku, testování rozdílů mezi podskupinami podle osobní zkušenosti s profesním sdílením a kvalitativní metody jako např. otevřené kódování.
Výsledky: 43 % vyučujících mělo zkušenost s nějakým typem pravidelného skupinového sdílení zkušeností, pouze 4,5 % mělo zkušenost se supervizí, 1 % s intervizí. 33 % těchto setkání bylo vedeno externisty a 56 % bylo povinných. Jako největší přínosy setkání byly uváděny vzájemná motivace, inspirace a budování společné vize.
Hlavní překážky pro sdílení byly nedostatek financí, zavalení jinými úkoly a obava sdílet problémy. Závěry: Většina zahrnutých vyučujících (57 %) neměla přístup k profesnímu sdílení, přitom ale 61 % by mělo o zavedení sdílení zájem.
Osobní zkušenost s ním se navíc ukázala jako důležitý faktor pro hodnocení překážek a přínosů. Vyučující, kteří měli osobní zkušenost se sdílením, hodnotili všechny. přínosy jako důležitější a překážky jako méně významné.