Článek se věnuje stejnojmenné výstavě realizované v Galerii Hraničář v Ústí nad Labem. Představuje a zasazuje do širšího kontextu jednotlivá díla, ale také ukotvuje výstavu do širších institucionálních souvislostí ústecké umělecké scény a jejího vztahu k prezentaci romského umění. Článek přináší i sebereflexi autorky textu ve vztahu k vlastnímu vnímání romského umění a jeho zástupců.