Text popisuje koncepci výstavy Pars pro toto a interpretuje jednotlivá umělecká díla. Využívá přemýšlení o jazyku jako výchozí pozici k popisu a definování postupů umělců a umělkyň několika generací, kteří/které pracují s fragmentárností lidské figury, a k úvaze o tom, jak se tyto postupy proměňují v čase a dobových souvislostech.