Abstrakt
Roztroušená skleróza představuje závažné autoimunitní onemocnění centrálního nervového systému, jehož fenotypy se tradičně klasifikují jako relabující a progresivní. Podle současných poznatků jsou zánětlivý proces i neurodegenerace přítomny od začátku nemoci a odlišují se pouze klinickými projevy.
Primární a sekundární progrese vedou postupně k nárůstu ireverzibilního neurologického postižení. Dlouhodobé klinické zkušenosti a analýza dat z registrů a databází doložily účinnost včas použitých protizánětlivých léků v ovlivnění pozdější neurodegenerativní složky RS.
Zároveň se ukázala nutnost klinicky přesněji definovat sekundární progresi, aby bylo možno včas zahájit její farmakologickou léčbu. Aktivní léčba RS vysoce účinnými přípravky a její včasné zahájení významně oddalují nástup sekundárně progresivní fáze a pozitivně ovlivňují prognózu pacientů