Kant se ve své Kritice čistého rozumu ptá, co máme činit, v co můžeme doufat a co můžeme poznat. Tyto otázky pak staví na piedestal veškerého tázání po světě.
S tímto postupem ovšem nesouhlasí jeho někdejší žák Johann Gottfried von Herder, který se staví do opozice s kritikou, že než se vůbec můžeme začít tázat po světě okolo nás, musíme nejprve vyslovit otázku primordiální, a to otázku po člověku. Kým je člověk? Tak zní hlavní otázka tohoto příspěvku.
Ač Herder dnes není příliš tematizován, domnívám se, že stále může přinést mnoho nového do současných zkoumání. Společně tedy budeme sledovat, jak se z člověka rozumu stává člověk řeči a s tím současně, jak se z racionalistické filosofie I.
Kanta derivuje herderovský romantismus. V závěru samotného příspěvku si pak nastíníme, jaké možné důsledky a využití by mohlo mít Herderovo pojetí člověka dnes.