Abstrakt
Hyperurikemie je způsobena nerovnováhou mezi tvorbou a vylučováním kyseliny močové. Nejčastější příčinou hyperurikemie je snížené vylučování kyseliny močové v ledvinách.
Chronická hyperurikemie může vést k tvorbě krystalů a rozvoji dny. Dna a hyperurikemie jsou podle řady studií asociovány s dalšími onemocněními - např. s arteriální hypertenzí, chronickou renální insuficiencí, diabetes mellitus 2. typu a ischemickou chorobou srdeční.
Důsledná léčba chronické hyperurikemie je nutná u pacientů s dnou jako prevence dnavých atak, k zabránění rozvoje tofů či k jejich eliminaci. Z terapeutických možností ovlivnění hyperurikemie se nejvíce používají inhibitory xantinoxidázy, které blokují konečnou fázi enzymatické degradace purinů na kyselinu močovou.
Pozornost se znovu obrací také na urikosurika. Vznikají nové léky blokující specifické urátové transportéry podílející se na reabsorpci kyseliny močové v proximálních tubulech ledvin.
Mezi inovativní možnosti patří např. pegylované rekombinantní urikázy.