Abstrakt
Příspěvek hledá ve filozofickém myšlení podklad pro pedagogické rozhodnutí ve sporu mezi vnímáním emočního ladění školní třídy třídní učitelkou a jeho viděním externím odborníkem, který je zaměřen na analýzu vztahů v dětské skupině a jejich prožívání. Vnímáním je rozuměno naslouchání rytmům života, které se nás díky naší otevřenosti dotýkají a na které odpovídáme svými životními projevy, díky nimž žijeme.
Vidění, pozorování je vyhledávání znaků života, které ho mapují tím, že je zařazují do předem připraveného výkladového rámce podpořeného předchozí zobecnělým poznáním. V závěru je zdůvodněna nutnost opřít rozhodování o oba procesy, protože každý z nich může být poznamenán chybou dopadající na děti, jejich vztahy a jejich zrání.
V současné pedagogické praxi pak dát více prostoru vnímání, kterému nebývá vždy věnována náležitá pozornost.