Studie je věnována problematice financování škol a výživy učitelů a žáků ve středověkých českých zemích. I když jsou prameny poskytující informace o zabezpečení vzdělání farářů i vyšších církevních činitelů v českých zemích velmi torzovité, ukazují analogické poměry jako v jiných evropských zemích.
Studium financovali svým potomkům zámožní rodiče, ať již z řad kapitulního kléru, velmožských a později šlechtických rodin či panovnického rodu, od 13. století také z řad bohatých měšťanů. Řada studentů na zahraničních univerzitách byla také držiteli církevních prebend, z jejichž výnosu své vzdělání financovali. Někteří příslušníci nižších společenských vrstev mohli využívat prostředky, které poskytovali zámožní duchovní i laičtí mecenáši, jakým byl například ve 13. století děkan pražské kapituly Vít (+ 1271), nebo český král Václav II., případně stipendia poskytovaná univerzitními městy.
Jednou z možností financování studia byly i půjčky, které dlužníci později spláceli z výnosu svého úřadu.