Abstrakt
Monografie Jaromíra Mrňky Limity lidskosti: Politika a sociální praxe kolektivního násilí v českých zemích 1944-1946 (Praha, Ústav pro studium totalitních režimů 2019) se zaměřuje na sociální praxi kolektivního násilí v českých zemích v posledních měsících německé okupace a počátečních měsících osvobozeného Československa. Autor české země v tomto období vykresluje jako prostor nekontrolovaného násilí, jehož pachateli byli různí aktéři a které bylo nejprve spojeno hlavně s nacistickým terorem při pochodech a transportech smrti a protipartyzánských operacích, po válce pak zejména s nuceným vysídlením německých obyvatel a obnovováním státní moci v pohraničí.
Recenzent oceňuje, že autor zkoumá akty kolektivního násilí jak z hlediska makrostrukturálních předpokladů a státní politiky, tak v mikrostrukturálním rozboru jednotlivých násilných excesů a jejich dynamiky. Zasazuje přitom svůj výzkum do konceptu "dlouhých čtyřicátých let", vymezeného vypuknutím Velké deprese a počátkem destalinizace, které bylo typické využíváním kolektivního násilí jako nástroje státní politiky.
Podstatný je závěr, že násilné akce nebyly jen náhodným výbuchem individuálního hněvu, ale představovaly extrémní formu vládnutí, jež v poválečném období usilovala o přeměnu národnostní a sociální struktury československé společnosti.