Abstrakt
Kvantitativní nárůst počtu studentů na českých vysokých školách nastolil během mimořádně krátké doby deseti let situaci tzv. univerzálního přístupu (Trow). Univerzity fungující podle modelu tzv. elitní fáze obtížně zvládaly situaci pejorativně označovanou jako masifikace.
Negativní efekty (zvýšená neúspěšnost studia a snižování kvality vzdělávání) byly přičítány nedostatečným intelektovým předpokladům a nízké motivaci studentů. Kapitola se snaží ukázat i na podmínky chápání masifikace jako demokratizace vzdělávání.
Zdůrazňuje nutnost měnit způsoby vzdělávání a zapojování studentů do výzkumné činnosti či praktické aplikace. Jen tak lze vyrovnávat kulturně-kognitivní nerovnosti mezi studenty a vytvořit vztah ke vzdělání jako sdílenému statku předávanému mezi generacemi.