Abstrakt
První básnická sbírka Césara Valleja se zdá být mnohoznačná, avšak koncepty prázdnoty a ticha tvoří neměnný základ všech 69 skladeb, z nichž se dílo skládá. Zmíněné motivy vidím jako všudypřítomné, a to nejen v tematické rovině - v autorově inovativní a spletité síti symbolů -, ale také ve formální úpravě skladeb.
I když se Vallejo v začátcích své básnické kariéry přimkl k modernistické a symbolistické estetice, už v prvních skladbách spatřuji něco, čím tyto literární směry přesahoval. Přesahoval je svou již zmíněnou lidskostí a citlivostí.
A ačkoliv se v pozdějších sbírkách tato kvalita občas schovávala pod roušku avantgardního experimentu nebo pod vliv levicových ideologií, vždy najdeme u Valleja básně, kde budou právě jeho lidskost a prožitek bolesti průzračné a srdcervoucí. Projekt je založen na snaze přiblížit českému čtenáři osobnost a básnickou prvotinu Césara Valleja a to skrz příspěvek na zmíněné téma na SLKO 2021.