Abstract
Ve vězení, tedy v prostředí, které v roce 1961 sociolog Erving Goffman nazval totální institucí, se lidé ocitají v extrémních podmínkách, jež ovlivňují široké spektrum jejich prožívání. S nástupem do výkonu trestu odnětí svobody se odsouzený člověk potýká s mnoha změnami, jež negativním způsobem ovlivňují kvalitu jeho života.
Přichází nejen o některá svá práva a svobody, jako jsou právo na soukromí, právo na svobodu pohybu a pobytu, právo na zachování listovního tajemství a právo svobodné volby povolání, ale potýká se také s výrazným omezením sociálního kontaktu (příbuzní, přátelé, kolegové atd.), s absencí řádného příjmu a v neposlední řadě ztrácí také většinu svých osobních věcí včetně například civilního oděvu. Odsouzený trpí nedostatkem osobního prostoru, vyrovnává se s neustálým dohledem, každodenní rutinou a mnoha dalšími vlivy uvěznění, které výrazně působí na jeho každodenní zkušenost včetně té akustické.