Kapitola je věnována osobnosti jednoho z představitelů vědecké inteligence z bývalé Ruské říše, ruskému psychiatrovi Nikolaju Jevgrafoviči Osipovovi. Popisuje jeho život, činnost v Československu, a také pojetí ruské literatury v jeho díle.
Detailně se zabývá Osipovovým zkoumáním fenoménu strachu v tvorbě N. V.
Gogola, F. M.
Dostojevského a L. N.
Tolstého. Zkoumá subjekty a objekty strachu a jejich vztah v literárním díle ruských spisovatelů.