Článek se zabývá vztahy mezi současnou českou literaturou a feminismem. Pokládá také teoretické otázky, jak mohou takové vztahy vypadat a jestli lze vůbec mluvit o feministické literatuře, příp. co může být jako feministická literatura chápáno a proč.
Autorka se přiklání k názoru, že nosnější je mluvit o feministickém čtení, nežli o feministickém psaní. Na příkladech ze současné české prózy a poezie načrtává několik směrů, jimiž se takové čtení může vydat.