Abstrakt
V posledních dekádách 21. století se pozornost celosvětově obrací k recepci antiky. Vznikají nové encyklopedie, monografie, databáze, studie o vybraných oblastech antiky, která žila a žije po jejím zániku nejen v evropském prostoru, a to dodnes.
V příspěvku je poukázáno na nejnovější odkazy na antiku nejen v kultuře, ale mj. i v politice. Česká republika v tom na akademické úrovni není pozadu. Většina těchto publikací však vzniká a obrací se na studenty, učitele základních a středních škol a na akademické pracovníky.
Přidržíme-li se litery Rámcového vzdělávacího programu platného vydaného MŠMT, že totiž žák má být veden ke kritickému přemýšlení, aby nepovažoval minulost za uzavřenou fázi lidské existence a dějepis jen za biflování dat, jmen, událostí a vyřešených závěrů, ale že její poznání je důležité i pro hlubší pochopení současnosti, je třeba již mladé recipienty připravovat na současnost antiky. Většina starších učebnic se však dědictví starého Řecka a Říma nevěnuje.
Už na základních školách by se od začátku výuky dějepisu mělo více poukazovat na ty jevy z antiky, které nás obklopují dodnes, budoucí učitelé by už na univerzitách měli být připravováni na doplňování výuky antiky o tuto dimenzi. Ve veřejném prostoru by měla být vytvořena platforma pro diskusi a setkávání se s širší veřejností.