Abstrakt
"Dnes není ani jeden skutečně vědecký, positivní důkaz pro názor, že by jeden rasový typ bělošský byl lepší a vznešenější jen proto, že má větší tělesnou výšku, dlouhou a úzkou hlavu, blond vlasy, modré oči a růžovou pleť, než bělošský rasový typ s postavou menší, hlavou širší a kratší, hnědýma očima a snědým odstínem pleti," ujišťoval ve své rozhlasové přednášce posluchače československého rozhlasu na jaře 1937 přední český antropolog Jiří Malý. Skutečnost, že československé obyvatelstvo v pojetí československých antropologů představovalo "rasově smíšenou" populaci podle Malého znamenala, že Československo není v žádném případě odsouzeno k živoření na nižším stupni civilizace, jak v této době hlásali mnozí nacisté nejen za hranicemi meziválečného Československa.
Malý obyvatele Československa nenechával na pochybách: "Máme bílou pleť, jsme tudíž běloši a patříme k rase bílé." Rozhlasová přednáška tvořila jeden z mnoha různých výstupů skupiny československých vědců, kteří se v polovině 30. let spojily a vydali publikaci Rovnocennost evropských plemen a cesty k jejich zušlechťování. Ta se ve své době stala významným symbolem protinacistického postoje jak v samotném Československu, tak v evropském kontextu.
Cílem přednášky je nabídnout vhled do dobových expertních a politických diskuzí o československém národu a lidských "plemenech" (rasách), které umožňují porozumět nejen specifické podobě kritiky nacismu ze strany československých vědců, ale nakonec i významu kategorie národa pro druhý odboj za druhé světové války.